Nemocné dítě

Máme doma maroda!

S příchodem podzimu a sychravého počasí ( ale pochopitelně občas i v létě ) nám často začne připadat, že jsou všichni v našem okolí nachlazení a bojují s rýmou, kašlem nebo i závažnějším virovým či bakteriálním onemocněním. Třebaže bychom přáli sobě i našim dětem stálé zdraví, bohužel se každý dříve či později s nějakým ochořením setká. Statistiky jsou neúprosné a jedna z nich tvrdí, že dítě onemocní od narození do 10 let až 100x. Nemoc tedy není vzácností, ale nepříjemnou skutečností. S dětmi v rodině si můžeme být jisti, že se po nějakou dobu budeme setkávat ve školkách a školách se smrkání, kašláním, a že děti (a samozřejmě někdy i dospělí) si čas od času přinesou domů nějaký virus, který je vyřadí z pobytu v kolektivu.

Jak nemoc včas odhalit?

Ještě před příznaky, které máme s nemocí spojeny, např. teplotou, přichází změna v chování dítěte. Pokud máme jindy veselé, aktivní dítě, které začne být unavené, polehává, je málomluvné, mělo by to pro nás být signálem, že se cosi děje. Podobně tomu je například i u dítěte jedlíka, jež náhle ztrácí zájem o oblíbené potraviny a nemá chuť k jídlu. I to může předcházet vypuknutí nemoci. Pokud se nemoc projevila, nastává nám náhle složité období, náročné na psychiku a zároveň na skloubení práce s ošetřováním malého pacienta. 

Teploměry

V každé domácí lékárně by měl mít své místo teploměr. Pokud máme podezření, že dítě je nemocné, měli bychom mu změřit teplotu. Je třeba si uvědomit, že pro lékaře se údaj o tom, kdy horečka vznikla, jak dlouho trvá, jak byla vysoká, zdali je trvalá či kolísá, velmi důležitý a pomáhá mu v určení diagnózy. Před nákupem teploměru si musíme uvědomit, že děti jsou neklidné (tím spíše v době nemoci) a mohlo by dojít ke zkreslení naměřených údajů.

Teplotu můžeme dítěti měřit několika způsoby. U nás je nejvíce vžitý způsob měření teploty v podpaží. Používáme-li stále ještě nejrozšířenější rtuťový teploměr, je třeba, aby dítě drželo teploměr v podpaží pevně, ale klidně asi 3 – 5 minut, tj. do doby, kdy se již teplota na teploměru dále nezvyšuje. Pro rodiny s dětmi ovšem není tento druh příliš bezpečný ( vzhledem k toxicitě rtuti ). Z tohoto důvodu je lepší měřit teplotu teploměry, které nám ukáží hodnotu teploty podstatně rychleji a jsou bezpečné. Velmi výhodné – u větších dětí – je měřit nertuťovými teploměry teplotu v ústech. Přesné a rychlé jsou také teploměry, kterými měříme teplotu v uchu. Ty jsou – bohužel – poněkud dražší. Na čele měříme teplotu páskovými teploměry, u kojenců je výhodné měřit teplotu v konečníku tzv. rychloběžkou. Zde u dětí starších 1 měsíce odečítáme od naměřené hodnoty 0,5°C, neboť je teplota v konečníku vždy vyšší než např. v podpaží.

Horečka je přirozená reakce organizmu, jak se vyrovnat s infekcí. Pomocí zvýšené teploty bojuje s původci nemocí, přičemž u banálních infekcí není prioritou za každou cenu horečku snížit. Teprve od teploty nad 38,5 podáváme dětem léky na její snížení. 

Nemoci dětského věku

Nejčastějšími nemocemi v dětském věku jsou katary horních dýchacích cest. Většinou se jedná o virové onemocnění, které velmi často doprovází vyšší teplota. Většinou jde o banální onemocnění nosohltanu, které se však v dětském věku může zkomplikovat rozšířením infekce do středouší, vedlejších nosních dutin, hrtanu a průdušek, případně do plic. I když se nejvíce vyskytují v podzimních a zimních měsících, mohou děti onemocnět během celého roku. Většinou jde o virové infekce, které mohou batolata a malé děti pěkně potrápit.

Dalším běžným zdravotním problémem jsou v dětském věku průjmová onemocnění. Většinou jsou stejně jako u katarů horních dýchacích cest jejich vyvolavateli viry. Avšak ani průjmy způsobené bakteriemi (především salmonelou) nezůstávají co do četnosti pozadu.

Infekce močových cest zaujímají na pomyslném žebříčku nejčastějších infekcí dětského věku třetí místo.

Dále zmiňme nepříjemné nemoci spojené s vyrážkou (plané neštovice, spála), infekční mononukleosa, ale i záněty mozkových blan způsobené klíšťaty. Velmi častá stonání si děti přivodí samy - úrazy nebo otravami. Dětský věk provází celá řada většinou virových onemocnění ( pátá a šestá dětská nemoc ), které se projeví mimo jiné charakteristickou vyrážkou po těle. Některé z nich jsou již díky očkování minulostí anebo se objevují jen velice zřídka (spalničky, zarděnky), jiné jsou běžné a onemocní jimi prakticky každé dítě (plané neštovice). 

Akutní zánět středního ucha (otitis media acuta). 40% dětí prodělá alespoň jednou za život zánět středního ucha. Onemocnění se vyskytuje ve všech věkových skupinách, nejvíce však u dětí do 1 roku života.

Akutní laryngitida. Jde o akutní zánět sliznice hrtanu, který nevzniká většinou samostatně, ale jako součást zánětu horních dýchacích cest.

Akutní epiglotitida je stejně jako laryngitida život ohrožujícím stavem. Jedná se o bakteriální flegmonózní zánět epiglotis. 

Akutní bronchitida je časté onemocnění dětského věku, které vzniká následným rozšířením respirační infekce z horních úseků dýchacích cest. 

Zápal plic (pneumonie) je nejzávažnější respirační infekcí. Jedná se o akutní onemocnění charakterizované zánětlivou plicní infiltrací.

Nosní a krční mandle za normálních okolností u relativně zdravého dítěte působí spolu první linii obrany organismu před infekcí, kterou dítě vdechuje. Někdy dochází k zánětlivým změnám tkáně, a ta se pak stává místem, kde se infekce na delší dobu usadí a způsobuje dítěti trvalé problémy. 

Tím, že batole a předškolní dítě navštěvující kolektivní zařízení onemocní virovým průjmem více než jedenkrát, vytváří si postupně obranné látky, které posléze zajišťují lehčí průběh tohoto onemocnění. Časem může být jediným příznakem jen bolest břicha, kterou nemusí provázet průjmovité stolice.

Péče o nemocné dítě

Nemoc z počátku zaměstnává téměř celou rodinu. Dítě potřebuje, zvlášť v době nemoci, mnoho jistoty a bezpečí. Často vyžaduje trvalou péči nebo alespoň přítomnost většinou nejbližší osoby - matky. Proto je  samozřejmě nejlepší, když se o něj může právě maminka starat. Při láskyplné péči o nemocné dítě se velmi zintenzivní vztah rodiče či jiných pečujících osob k dítěti. Pro všechny zúčastněné je to důležitý čas učení. Vyvíjí se nová jistota a prohlubuje se důvěra k rodičům. Rodiče ta mají plno práce a starostí s malým marodem a snaží se mu zpříjemnit čas a ulevit jeho zdravotnímu stavu. Ale zároveň pro ně může být velice náročné zabezpečit chod zbytku rodiny (popř. zdravých dětí ), které by měly mít co nejméně narušený svůj běžný program. S přítomností zdravých a nemocných sourozenců v rodině nastává problém, jak eliminovat jejich společný pobyt v jedné místnosti tak, aby se postupně od malého pacienta nenakazili i všichni ostatní. 

Děti s horečkou nemají většinou chuť k jídlu, proto není nutné za každou cenu ho snězení něčeho přinutit. Co ale nesmíme v žádném případě podcenit je snížení pitného režimu, ten je totiž mnohem důležitější než potrava. Snažíme se podávat alespoň v malých dávkách například 1 polévkovou lžíci tekutiny každých 10 minut. Pokud děti během horečky ztratí něco na váze, v rekonvalescenci to normálně zase rychle naberou.

V místnosti, kde malý pacient leží, se musí pravidelně větrat. Dítě musí být přitom ale drženo v teple. Pozor na průvan. Respektujeme zdravotní stav a upravujeme podmínky v okolí nemocného tak, abychom zmírnili co nejvíce nepříjemné symptomy ( např. při suchém kašli zvlhčujeme vzduch, při zahlenění podkládáme dítě do zvýšené polohy, při ucpaném nosu můžeme použít kvalitní éterické oleje do aroma lampy, při křečích v bříšku přikládáme teplé obklady atd. )

V akutní fázi choroby by se mělo dítě vzdát rozptýlení, jako je dívání se na televizi, počítačové hry a poslouchání kazet. Pro nemocné děti je nejlepší klid. I čtení pohádek je vhodnější až na dobu, kdy se děcku uleví příp. na rekonvalescenci. Spánek je totiž nejlepší léčivý prostředek při jakékoliv nemoci. Kromě toho jsou nemocné děti často citlivé na světlo a zvuky. 

Rekonvalescence

Během rekonvalescence potřebuje dítě ještě hodně péče. Když je tělesná teplota opět normální a symptomy zmizely, mělo by se dítě ještě několik dní šetřit. Přitom je důležité, aby ještě den zůstalo v posteli a potom pomalu po hodinách vstávalo. V prvních dnech by mělo dítě v poledne spát. Mělo by se ještě stranit velkých rozrušení a dále dodržovat klidnější režim.
Když je dítě zase úplně zdravé, měli bychom čerstvě převléct postel (ložní prádlo nechat na sluníčku pořádně vyvětrat. Slunce dobře ničí bakterie.) I výživa by měla pomalu znovu přejít k normální stravě.