Benátky očima masky

Benátky očima masky 

Některé sny zrají jako dobré víno. Tenhle můj čekal dobrých dvacet let. Karneval v Benátkách byl dlouho na mém wishlistu – jen jsem si říkala, že to chce ten správný okamžik. A hlavně dostatečně bláznivé kamarádky, které na podobný nápad kývnou bez dlouhého přemýšlení.

A pak se to stalo.

Domluvily jsme se čtyři. Nechtěly jsme utrácet jmění, takže žádný luxus – obyčejný autobusový zájezd. V pátek večer z ČR, ráno příjezd do Benátek, večer zase noční cesta zpět. Ano, spánku bylo pramálo. Ale těšení a lehká nervozita z toho, co nás čeká, fungují lépe než dvojité espresso.

Ráno u autobusu a první pohledy

Kostýmy jsme oblékly hned po příjezdu – přímo u autobusu. Už tehdy jsme si všimly lehce nevěřícných pohledů ostatních účastníků zájezdu. Zatímco oni řešili, kde mají termosku, my jsme si nasazovaly masky a stávaly se někým jiným.

Pak už loď. A směr Benátky.

Upřímně? Netušily jsme, co přijde.

Hned od prvního kroku na nábřeží za Dóžecím palácem se na nás začaly doslova vrhat davy turistů. Fotoaparáty cvakaly, mobily pípaly, lidé nás zastavovali, gestikulovali, fotili si nás i s námi. Ze začátku nás to zaskočilo. My si přece chtěly hlavně udělat vlastní fotky na památku, aby se zúročily hodiny příprav. A místo toho jsme se cítily trochu jako chodící atrakce.

Únik na gondolu

Kolem poledne jsme už byly lehce vyčerpané – fyzicky i sociálně. Zachránila nás gondola.

Jakmile jsme odpluly do užších kanálů, ruch se utišil. Najednou tu byla jen voda, šplouchání vesel a typická benátská atmosféra. Tam jsme si poprvé opravdu vydechly. Zklidnily jsme se. A něco se změnilo.

Když jsme se vrátily zpět mezi lidi, už jsme nebyly čtyři ženy v kostýmech. Byly jsme masky.

Hra začíná

Sladily jsme pohyby. Zpomalily krok. Vcílily se do rolí. A místo toho, aby nás pozornost obtěžovala, začaly jsme si ji vychutnávat.

„Wow, bellissima!“ ozývalo se ze všech stran.

Rozhodly jsme se, že budeme rozdávat radost. Vždyť právě kvůli maskám přijíždějí lidé v únoru do Benátek, i když je sotva deset stupňů a studený vítr fouká od laguny.

Měly jsme barevně sladěné šaty a stejné masky, ale každá úplně jinou energii. Jedna si užívala lehce arogantní, odtažitý postoj vznešené dámy. Jiná rozdávala vzdušné polibky jako koketní hrdinka z renesančního obrazu. Další působila tajemně a klidně. A dohromady to fungovalo překvapivě harmonicky.

Čím víc jsme si dovolily hrát, tím víc nám lidé vraceli obdiv a vděčnost. Děti měly v očích jiskřičky, dospělí se usmívali, někdo se jen tiše uklonil.

A zajímavé bylo i nemluvit. Komunikovat jen gesty, pohledem, nakloněním hlavy. V masce jste anonymní – a přesto intenzivně přítomní.

Den mimo vlastní identitu

Na téhle vlně jsme vydržely až do večera. Pak znovu loď, návrat k autobusu a noční cesta domů. Unavené, nevyspalé, ale naplněné.

Odvážely jsme si něco zvláštního – den prožitý mimo vlastní identitu. Den, kdy jsme nebyly mámami, partnerkami, pracovně vytíženými ženami. Byly jsme masky. Symboly. Součást tradice.

A přitom jsme to pořád byly my. Ve svém těle. Se svým dechem, únavou, zimou i radostí.

A právě to mi došlo až zpětně – jak zajímavé je prožívat jinou identitu ve svém fyzickém těle. Není to jako hrát online hru. Nejste avatar na obrazovce. Cítíte chlad únorového vzduchu, váhu kostýmu na ramenou, dlažbu pod nohama. Jste plně přítomní. A přesto si můžete svobodně vybrat energii, kterou budete vyzařovat.

Vznešenost. Tajemství. Hravost. Koketnost.

Uvědomila jsem si, jak obrovskou hodnotu má bytí v realitě. Ve hmotě. Prožívat skrze tělo. Dnešní doba nás často láká jinam – do virtuálních světů, do snů, které si necháváme jen zdát, do bezpečných úniků.

A přitom je to někdy tak jednoduché.

Udělat trochu bláznivou věc v „normálním“ světě. Obléct si masku. Odjet přes noc autobusem. Dovolit si být někým jiným – a přitom víc sami sebou.

A už cestou domů jsme začaly plánovat, jaké barvy kostýmů zvolíme příště.

Protože je to úplně jiné, když karneval nezažijete jen jako návštěvník. Když se stanete jeho součástí.

A některé zážitky se popisují těžko.

Zkrátka – zkuste to také.

 O autorce

Kateřina Koštoval je vášnivá cestovatelka, milovnice autentických zážitků a objevování nových míst. Cestování je pro ni nezbytnou součástí života – při každém novém výletu cítí, jak její mysl i srdce ožívají a osvobozují se od každodenního stereotypu. Nejde jí jen o destinace na mapě, ale o setkávání s kulturami, vůněmi, lidmi a příběhy, které se na cestách rodí. Do svých textů přináší upřímné postřehy z cest i momenty, které inspirují ostatní vyrazit vstříc svým vlastním dobrodružstvím.

Mandario je výrobce parfémů a výrobce kosmetiky na míru. Prodej kosmetických obalů

Další obrázky